Dát jim něco, aby byla rajčata jak kriketové míčky, okurky jako anakondy a doma květy jak kolo štěstí nebo aspoň Londýnské oko. A úplně nejlépe jednorázově a bez přemýšlení.

Každá rostlina potřebuje mix minerálů, aby dělala to, co se po ní chce: být krásná a dělat radost, a nebo plodit vagony potravy pro nenasytné lidstvo. Nejdůležitější jsou dusík, fosfor a draslík, takové naše cukry, tuky a bílkoviny. Takže když budete chtít rostlinu pěkně zelenou s pořádnou křovinou, tak jí dopřejte dusík, když budete toužit po velkých výnosech plodů a květech, že všechny sousedky zezelenají závistí, tak je draslík váš největší přítel, a pokud se nechcete rozčilovat se škůdci a zachraňováním skomírajících rostlinek, bude potřeba nahusto fosfor. Nejde ale se cpát jen bílkovinou, abych měl svaly jako melouny, musím jíst i to ostatní, takže i ty rostliny budou potřebovat všechno. Když půjdete obchodem a všechna ta hnojiva obrátíte dozadu, najdete tam údaj N-P-K a číslo 16-10-17. Kdo ve škole dával pozor pochopí, že jde o chemické značky těch životně důležitých minerálů a tudíž jejich množství v lahvi. Další potíž je, že není jasné, kolik toho zrovna ta moje krasavice potřebuje, pokud sním celý sachr, budu mít dost energie doběhnout z Vídně domů za půl dne a tam padnu úplně vyřízený. K čemu by nám bylo rajče plné plodů, které všechny opadají, protože ta rostlina je nemá čím živit. Naštěstí lze koupit sáček např. Substral s šikovnými granulkami, které nasypeme do hlíny při sázení a máme vystaráno na celou sezónu. Pak nás možná začne peskovat svědomí, že z čeho se asi tak ty granulky vyrábějí a ekolog přihodí – to je určitě nějaká chemie.

Nuže půjdeme zkoušet vyrábět tzv. jíchu. Nasbíráte si rostliny, které obsahují vysoká množství žádaných minerálů, třeba kopřiva, kostival, přeslička, lopuch nebo taková nějaká buřina. Dáte to venku do kbelíku s vodou a necháte nějaký ten týden kvasit. Když váš dům začnou lidé obcházet obloukem neb ten puch připomíná rozkládající se dva týdny pošlou krávu, je hotovo. Trochu to poředíte a můžete začít hnojit zahradu ekologicky. Večerní romantické posezení v zahradě dostane zcela nový rozměr – čichový. Do bytu to v žádném případě nenoste, takhle odolní nejsou ani vesničani s 3 kravíny hned za plotem.

Velkým hitem poslední doby je pěstování rostlin v ponu, totiž v hydroponii. Huh, cože? Zjistilo se, že rostliny zvládnou žít bez hlíny, vlastně to jsou všechno lekníny. Na Moravě postavili megaskleník, dali do něj kbelíky s vodou a do nich rajčata. A ta rajčata rostou do nebe, metr za metrem a stále výš a výš, když už jsou u stropu, tak se jim dole trochu zamotá stonek a zase může dál šplhat. Vaří jim amarouny, no dobře, míchají jim chemické koktejly a šup s tím přímo do toho kbelíku. Jelikož to kdekdo zkouší doma, dají se tyhle kouzelné koktejlové přísady koupit, třeba od BioBizz. Bankéř i ekolog jsou spokojení, jenže my to dávkování pořád nevíme, a ještě k tomu budeme navíc potřebovat pipetu. Ovšem teď se držte, máme tu nového revolučního nebo spíš starého evolučního? parťáka pro úplně každou motyku. HNOJÍK Je to hmyzí odpad, nikdo to nechtěl, tak to nasypali k zelí a ejhle, jak se mu dařilo. Zkusili to ještě se salátem a bazalkou a taky dobrý, vlastně výborný, efektivní zpracování bioodpadu k lepší prosperitě rostlin. Vědci byli v rauši – uzavřeli zase jeden přírodní cyklus. Abyste tomu rozuměli, červ vám něco sežere, pak se svlíkne, a to co po něm na zemi zůstane obsahuje výsostně prospěšné látky, které ty rostliny fakt ocení. Oceníte je i vy, protože: a) tímhle smetím to nejde předávkovat b) nesmrdí to, takže i domů dobrý c) funguje to i proti těm různým odporným nezvaným živočichům (nemyslím sousedova kocoura) a za d) bankéř s ekologem budou happy jako dva grepy